Susanne

Barvy

Všechny barvy rozpouští se
zůstala jen šedivá
tak vem mě zpátky
ať jsem to znovu já..

Máš mě pro štestí

Kolem tebe
chodím po špičkách,
kostkami cukru
sladím ti sny,
polibkem ukradnu ti
kousek ůsměvu z rtů
a rána tvé hlídám.
Jsem jako pavouček v kapse,
jako mince od dedečka,
jako čtyřlístek
zapomenutý v denníčku.
Jsem jako malá čarodějka,
možná víla či skřítek, co
bdí nad tvým štěstím
a střeží jej.
Tušíš, že máš něco
pro štěstí, no zatím nevíš,
že jsem to já.

Šílený

má duše je znavená
má mysl už usíná
hlasno tady zní
to času stárnutí
a lež se plazí kolem nohou
jak jen city bolet mohou
oheň přestal hřát
v očích zůstali slzy stát
hvězdy padli do vln moře
zvadla i ta poslední růže
plamen svíčky zhasína
má láska už není nevinná

...

Některý věci se nemění
napořád zůstanou šílený ..

Víno a joint

Kroupěje vína na rtech
láhev zeje prázdnotou
koukneš vedle - zrcadlo
přistoupíš k němu, koukáš
olízneš svůj odraz v něm
je tak chladný
Usměješ se
škrtneš sirkou
oheň
žár
Konec jointa vsál kapku
vína z rtů
potáhneš práska, zakloníš hlavu

1, 2, 3..

vyfoukneš přes pootevřené rty
které pořád voní vínem

Pohádka

V zahradě růží
skryta je pohádka
paprsky slunce ji hlídají ..
Osud tě učí
jak křehká je nevinnost
a bouře kalí slunce ..
Ty jako motýl,
déšť ti lepí křídla
a pavučina svazuje touhy ..
Šel bys proti Bohům
proti temnotám či můzám
pro křehkost pohádky ..
Tak ptej se andělů
jak přetrhat ty pouta
a žít pohádku dál ..

.. Chránit v sobě pohádku
navždy a vším ..

Na dně sklenky

Prázdná sklenka .. zase? hmm..
a na dně stojíš pořád ty
Tvůj pohled je tak cizí
tak posměšný, tak jiný
Můj Bože... bolíš mě na duši
až je to k nevydržení.

Věděla jsem, že nesmím
čekat vše co můžeš dát
ale přece jen jsem doufala
že dostanu víc než jsi mi dal.

Ne! Můžu za to nejspíš sama.
Byla jsem hloupá,
naivní
uvěřila jsem ..
tobě, naději, snad lásce
snad touze .. iluzi
A teď mi je mizerne!
Snad víš proč to děláš
já však ne ..

Zmítám se mezi smutkem,
sklamáním, vztekem na tebe,
sebe, na celý svět.
Další šrám na duši
auu.. bolí to..
snad to nikdo neslyší

A ty? Ani jen netušíš..
snad je to dobře.. snad
A teď sklenku dolívám
co čeká na dně?
...ty...

Hořící svíčka

Zavřete oči
hudba kolem zní
vydýchněte
poslouchejte jenom melodii
a vlastní dech
a představte si hořící svíčku
Co vidíte, co cítíte?
Hravé stíny co tančí kolem?
Množství a rozmanitost barev ohně?
Teplo co se vlní vzduchem?
Nebo kapky tajícího vosku?
Je tolik možností
tolik představ
není to jenom hořící předmět.

A život je o tom,
o detailech,
o množství uhlů pohledu
o fantazii
o umění dívat se
dívat se a pozorovat
pozorovat a vnímat
cítit
..
žít.